Po mediální smršti článků na serveru Seznam Zprávy se na nás v posledních dnech obracíte s dotazy k fungování Komise pro výživu kojenců a malých dětí na Ministerstvu zdravotnictví.
Spolek SpoKojení dlouhodobě usiloval o vznik adekvátního národního koordinačního orgánu pro oblast výživy nejmenších dětí bez komerčních vlivů. V Komisi působíme od jejího vzniku a na vaše otázky odpovídáme rádi a otevřeně. Výživa kojenců a batolat je citlivé téma, které si zaslouží klidnou, věcnou a transparentní debatu. Bližší informace ke složení a činnosti Komise a jejích pracovních skupin najdete na stránkách Ministerstva zdravotnictví.
Tento článek shrnuje nejčastější mýty, které v souvislosti s Komisí zaznívají – a nabízí k nim jasná fakta.
MÝTUS 1: V Komisi by měli být především odborníci – lékaři a lékařky.
Komise má záměrně mezioborové a mezirezortní složení, které zajišťuje širší perspektivu a lepší vyváženost. Výživa kojenců a malých dětí není ani zdaleka jen lékařské téma a komplexní témata vyžadují komplexní týmy.
Ostatně i zkušenost z pandemie COVID-19 ukázala, jak důležité je, aby v rozhodovacích strukturách nebyli zastoupeni pouze lékaři. Právě v počáteční fázi pandemie chyběla pestrost pohledů – bez zapojení odborníků na psychologii, sociální dopady či komunikaci – a tato jednostrannost a podcenění širších souvislosti byla později opakovaně kritizována. V oblasti výživy dětí je mezioborový přístup stejně klíčový a doporučuje jej i WHO a UNICEF (aktuální implementační manuál k BfHI – str. 26).
Lékaři a lékařky jsou samozřejmě důležitou součástí Komise stejně jako nelékařští zdravotníci – stejně tak jsou však potřeba i odborníci v různých dalších oborech (veřejná správa, statistika, legislativa, lidská práva, sociologie, psychologie, marketing). Netradičně na české poměry Komise přidává i mezinárodní pohled prostřednictvím zástupkyň WHO a UNICEF. Právě tato rozmanitost zajišťuje, že se o výživě dětí nerozhoduje zúženě.
Aktuální složení Komise lze ověřit na stránkách Ministerstva zdravotnictví.
MÝTUS 2: V Komisi není ani jeden doktor.
V Komisi je aktuálně 6 lékařů a lékařek (a 3 nelékařské zdravotnice – porodní asistentky a dětská sestra). Složení Komise lze ověřit na stránkách Ministerstva zdravotnictví.
MÝTUS 3: V Komisi chybí pediatři a neonatologové.
Členem Komise je primář dětského a novorozeneckého oddělení v Nemocnici Havířov MUDr. Hynek Canibal s atestací z neonatologie i pediatrie.
V začátcích Komise nebylo snadné najít odborníky v oblasti neonatologie a pediatrie, kteří by zároveň neměli střet zájmů (osobní a/nebo institucionální) – a mohli tak nezávisle spolurozhodovat o systémových doporučeních. Komise nyní přesto neonatologickou a pediatrickou odbornost zahrnuje – s důrazem na nezávislost, odbornou integritu a ochranu důvěry rodičů i veřejnosti.
MÝTUS 4: Komise odmítá umělou výživu a prosazuje jen kojení.
Podpora kojení neznamená odmítání jiných cest. Komise podporuje kojení tam, kde je to chtěné a možné – v souladu s doporučeními WHO, UNICEF i českých profesních společností zdravotníků a zdravotnic. Zároveň však jednoznačně uznává, že náhradní výživa je nezbytná v případech, když žena nemůže nebo nechce kojit a není dostupné dárcovské mateřské mléko.
V takových situacích má rodina právo na:
- bezpečný a adekvátně označený produkt,
- nezávislé poradenství, které není ovlivněno marketingovými tlaky nebo komerčními zájmy výrobců.
Skutečně respektující péče spočívá v tom, že každá žena dostane informace a prostor pro rozhodnutí a jeho realizaci – bez tlaku a bez odsudku. Tento postoj Komise se jasně propsal i do vládní Strategie k programu Baby-friendly Hospital.
Ovšem právě jazyk volby je často zneužíván. Jak upozornila Mgr. Lucie Hradecká z Úřadu vlády na nedávném kulatém stole v Poslanecké sněmovně:
„Průmysl dětské výživy si jazyk rovnosti a emancipace přisvojuje také. Své produkty prezentuje jako symboly svobody, nezávislosti a moderního rodičovství. Náhrady mateřského mléka, lahve a dudlíky vyobrazuje jako nástroj návratu žen do zaměstnání, prostředek pro lepší slaďování pracovního a rodinného života nebo jako cestu k většímu zapojení otců do péče o děti. Marketing tak vytváří falešný obraz, že právě firmy vytváří svobodu volby, zatímco hlasy podporující kojení jsou vykreslovány jako netolerantní či moralistické.
Firmy se stylizují do role těch, kteří podporují rozmanitost a volbu různých rodin. Tímto způsobem marketing podsouvá představu, že podporovat kojení znamená zpochybňovat svobodu volby nebo nerespektovat odlišné potřeby žen a jejich rodin. Veřejný zájem na ochraně kojení je tak často bagatelizován, zatímco komerční aktéři se prezentují jako ti, kteří přinášejí empatii, pochopení a řešení pro všechny.“
Tato manipulace odvádí pozornost od klíčového: že skutečná svoboda rozhodnutí vzniká teprve tehdy, když mají rodiče k dispozici nezávislé informace a odbornou pomoc a podporu – ne komerční sdělení.
MÝTUS 5: Placená spolupráce s výrobci výživy je běžná a etická, není třeba ji řešit.
Obecně spolupráce s komerčním sektorem není sama o sobě neetická. V oblasti výživy nejmenších dětí – ve vztahu k průmyslu dětské výživy – však vytváří dotčeným zdravotníků a zdravotnicím střety zájmů, které mohou ohrozit rozhodovací procesy, důvěru veřejnosti i samotné zdraví dětí.
Právě proto pro ni platí přísnější pravidla než v jiných oblastech zdravotnictví – tedy se jí věnuje Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka (ve znění navazujících rezolucí, zejm. pak rezoluce WHA69.9 s přílohou Pokyny k ukončení nevhodné propagace výživy pro kojence a malé děti). Stejně tak v programu Baby-friendly Hospital platí pravidlo, že zdravotníci, kteří spolupracují s průmyslem dětské výživy, nemají být členy národního koordinačního orgánu pro kojení.
O tom, co dělají střety zájmů v této oblasti hovořili na kulatém stole v Poslanecké sněmovně Dr. Larry Grummer-Strawn a zvláště pak MUDr. Eliška Selinger, která následně k tématu vytvořila vydařenou sérii infografik na Instagramu.
Komise neodmítá dialog se zdravotníky se střetem zájmů (např. zástupci lékařských společností se střety zájmů jsou zváni jako stálí hosté, čehož ovšem z vlastní vůle využívají jen zřídka), ale je nutno hlídat, aby v rámci její činnosti střet zájmů byl nejen přiznán, ale také zohledněn. Dotyční nemohou být členy, a tedy se podílet na rozhodování.
MÝTUS 6: Zdravotníci musí spolupracovat s firmami, aby měli informace o produktech.
Ne, nemusí. Informace o složení, dávkování a použití produktů dětské výživy jsou veřejně dostupné – na obalech, nebo na vyžádání od výrobce. Nejlepší je ovšem čerpat z odborných studií a článků, které nevznikají pod vlivem průmyslu.
Spolupráce se společností není podmínkou pro přístup k datům – ale cestou ke vzniku střetu zájmů. Pokud společnost poskytuje informace jen těm, kdo s ní spolupracují, nejedná se o odborný dialog, ale o marketingovou strategii.
U léčiv je přitom praxe jasná – od toho existují pro veřejnost příbalové letáky, pro odborníky souhrny údajů o přípravku (SPC) a odborné portály. Nikdo by netvrdil, že lékař musí spolupracovat s farmaceutickou firmou, aby mohl předepsat antibiotikum. Naopak – nezávislost na výrobci je považována za základ důvěryhodnosti.
U produktů pro nejmenší děti – kde rodiče spoléhají na zdravotníky ještě víc než jinde – by měl stejný princip platit dvojnásob.
